Papežská návštěva

Papežská návštěva v Brně

„Už ví každé mrně, že byl papež v Brně.“

Možná se tento slogan zdá někomu divný (asi ne tomu, kdo byl ve Staré Boleslavi), ale mně přijde výstižný a velmi hezký.

Pro mě začala papežská návštěva tím, že jsem se na začátku srpna, teda přesně 1.srpna zjevil na Diecézním centru mládeže v Brně. Celé biskupství žilo papežskou návštěvou a všechno se řídilo jenom jedním datem a to 27. září 2009. Nastoupit do rozjetého vlaku bylo těžké, kdyby člověk aspoň znal lidi, kteří na biskupství pracují. Chvilku mi trvalo, než jsem přišel na to, kdo se jak jmenuje, na jakém oddělení pracuje, a ještě k tomu co má na starosti při papežské návštěvě.
Ale abych se vrátil k tomu, o čem chci vlastně psát. Když se na to dívám zpětně, asi mi byla dána velká důvěra. Ale zase na druhou stranu nový koště dobře mete. Pořádat takový koncert to není asi jen tak, tato myšlenka se mi honila hlavou, když mě nejmenovaný to pán požádal (sorry Romane musel jsem to říct), zda bych se tohoto úkolu nechtěl zhostit. Ono asi až tak moc o  požádání asi nešlo. Slovo dalo slovo  a hned ráno se rozjeli přípravy koncertu pod mojí taktovkou. Zprvu trochu kontrolovaný rozjezd, což je pochopitelné, ale ke konci se z toho stal nekontrolovatelný průjezd cílovou rovinou. Říkal jsem si: „dva měsíce, to je pohoda,“ ale jak se datum koncertu blížil, tak to byl  velmi nekontrolovatelný finiš. Bylo dobře, že o některé věci se postaral Roman, hlavně o komunikaci s polským knězem žijícím v české misii, otcem Adamem. To bych už asi nedával. Stačilo nesčetně telefonů po koncertě. Jedním z mála vrcholů byl vláček kolejáček. To vymyslela Magda (taky za to dostala růženec), propagační vlak, který bude jezdit po náměstí v Brně a zvát děcka a hlavně Brňáky na koncert a na mši svatou se Svatým otcem. Ujetý nápad, ale byla to sranda.

Po dvou měsících přišel tak dlouho očekávaný den, a to pátek 25. září. Ve 12 hodin se na place začalo stavět podium. Samozřejmě jsem místo ve 12 přijel v jednu ale to už nevadí, asi si už všichni zvykli.  Měl jsem na place pár kamarádů z Telče, asi tak 5, kteří mě zastoupili. Díky kluci, že jste přijeli, až budu něco potřebovat, určitě se zase ozvu (doufám, že to tak brzo zase nebude:D).

Velmi na mě zapůsobila večerní návštěva otce biskupa Vojtěcha, který se u podia objevil z čista jasna. Byl to pro mě opravdu velké pohlazení po dušičce, když se přišel podívat a se zájmem poslouchal, co jsem mu říkal. Když nepočítám večerní hlídky, tak jsem spal něco okolo dvou hodin. Jediné, co si pamatuji je to, že byla velká kosa. Díky za vynález  plynového vařiče, horké vody a  čaje.
Sobotní ráno, bylo už o něco pozitivnější, než páteční noc.  Sice nám  trošku vázla komunikace, ale vše se vždy podařilo vyřešit.  Peter Milenky, který měl dorazit v poledne, dorazil už v deset hodin. Akorát si rozbalili věci a čekali na to, až budou moc si zkusit prohrábnou struny a bouchnout do bicích. Naštěstí nezmrzli.
Asi nám všem bylo hezkou podívanou, když asi tak tři metry od nás zastavila kolona s papamobilem. Měli zrovna zkoušku na nedělní ráno.

Jedna z nejtěžších chvíli přišla ale až odpoledne, kdy skupina Arka Noego přijela na zkoušku s hodinovým zpožděným. Potom, co začali hrát, se na podium už dobývala kapela Svítání, a v tom to přišlo, vypadl agregát. Nemáme šťávu. Nakonec se vše podařilo uvést zase do provozu. Konečně mohl koncert, sice se čtvrt hodinovým zpožděným, zažít. Další zkušenost pro mě bylo to, když jsem mohl celý koncert sedět v přenosovém vozu televize Noe. No celý, občas jsem odběhl vyřešit nějaký malý problém.
Nejhezčí pocit byl asi ten, když jsem se při vystoupení Arky Noego opřel o zátarasy, a viděl jak se 2000 lidí baví a tančí. To byl moment, kdy jsem si říkal: „ano, opravdu to mělo cenu a stálo to za tu všechnu námahu. “


„Díky Pane za tyto chvíle.“