Poločas bohosloveckého života

Jsem právě v poločase své bohoslovecké formace, tedy přípravě ke kněžství. Podle psychologie sportu je potřeba teď obléknout čistě vypraný dres a ten propocený zahodit do koše, abych mohl do druhého poločasu nastoupit stejně nabuzený a odhodlaný jako do toho prvního. A my, fotbaloví fanoušci, víme, že zápas se stejně většinou rozhoduje ve druhém poločase, a ten kdo fandí Barceloně, tak ví, že se stačí dívat na poslední tři minuty nastavení a o nic důležitého v zápase nepřijde. Tak věřím, že se mi nástup do druhé půle povede a závěrečné tři minuty nepromarním s balonem na kopačkách u rohového praporku.

Po sezoně zasedá širší vedení klubu a rozhodují o tom, co s hráči udělají pro příští sezonu. Některé si klub nechá, jiné prodá, jiné pošle na hostování, jiní půjdou kopat za béčko. Moji představení zatím sáhli k variantě číslo tři, tedy hostování. Od příští sezony tedy budu oblékat dres české koleje Nepomucenum v Římě. Smlouvu jsem podepsal na rok. Po sezoně se vrátím a budu pokračovat v olomouckém klubu dál. Je potřeba, abych se nadýchal svěžího mořského vánku, naučil se řeč a načerpal zkušenosti, které pak budu moci předávat v kabině spoluhráčům. Moc nevím, co od studia herních situací, dvoufázového tréninku, neustálého drilování standardních situací a občasného odpočinku v Římě očekávat, ale jedno vím jistě, že se moc těším.

Závěrem své krátké fotbalové úvyhy, bych vám chtěl všem moc poděkovat za modlitby, oběti a materiální pomoc, kterou mi poskytujete a moc vás prosím o vytrvalost i nadále. V kabině si vaše modlitby vždycky nejvíc uvědomuji, když někdo končí svoji fotbalovou kariéru a odchází do civilního zaměstnání. V ten moment si vždycky uvědomím, jak je moje povolání křehké a jak stojí právě na vaší modlitbě a obětech. Co slibuju já, je to, že na vás budu myslet ve svých modlitbách i při hostování ve Věčném městě.

PS: Pokud náhodou nebo i cíleně pojedete okolo, moc rád vás uvidím.