půst v mém životě...

Bože ty jsi můj Bůh, snažně tě hledám, má duše po Tobě žízní, prahne po tobě mé tělo, jak vyprahlá, žížnivá bezvodá země. Tak toužím tě spatřit ve svatyni, abych viděl tvou moc a slávu, vždyť tvá milost je lepší než život, mé rty tě budou chválit.

V tomto svém krátkém zamyšlení bych se chtěl zastavit nad tématem – půst a to tedy konkrétně půst v mém životě.

Ve svém životě jsem objevil sílu postu teprve před několika lety a chtěl bych se s vámi podělit o některé podněty, které mně k tomu vedli.

Vycházím z biblického úryvku,

Mt 17, 15-21 ČEP

Když přišli k zástupu, přistoupil k němu jeden člověk a na kolenou prosil: „Pane, smiluj se nad mým synem, neboť je náměsíčný a je na tom zle: často padá do ohně a často do vody. A přivedl jsem ho k tvým učedníkům, ale nemohli ho uzdravit.“Ježíš odpověděl: „Pokolení nevěřící a zvrácené, jak dlouho ještě budu s vámi? Jak dlouho vás mám ještě snášet? Přiveďte mi ho sem!“Ježíš mu pohrozil, a zlý duch z něho vyšel; a od té chvíle byl chlapec zdráv. Když byli učedníci s Ježíšem sami, přistoupili k němu a řekli: „Proč jsme ho nemohli vyhnat my?“On jim řekl: „Pro vaši malověrnost! Amen, pravím vám, budete-li mít víru jako zrnko hořčice, řeknete této hoře: ‚Přejdi odtud tam‘, a přejde; a nic vám nebude nemožné.“Takový duch nevyjde jinak než modlitbou a postem.

S některými svými hříchy musím bojovat jenom skrze modlitbu a půst. Právě skrze půst se navracíme k Bohu celým svým srdcem, protože jako křesťané se nesmíme spokojovat jenom s průměrným životem.

K tomu, abych se ve svém životě začal zajímat o postní praxi, mě přivedl můj bratránek, který je knězem. Je knězem pravoslavné církve a to té řecké – tedy zcela ortodoxní větvě. On a jeho rodina – má ženu a 6 dětí -  se postí asi tak 200 dní v roce. Jeho nejstarší dceři, na gymnáziu přezdívali popelnice, protože když neměli půst, tak snědla svačinu všem ve třídě. Ovšem na její postavě se to nijak neprojevilo. Půst je spolu s modlitbou součástí jejich každodenního života, do jisté míry je pro ně dost zavazující, ale je pro ně i krásný, připravuje je totiž pro službu a oběť.

To si myslím, že nám katolíkům chybí. Možná dodržujeme páteční půst, možná držíme půst na popeleční středu a velký pátek, ale nevíme a neznáme důvod proč.

Půst není součástí našeho běžného života. Máme častěji masopust než půst.

Myslím, že nám uniká podstatu postu, že totiž postem se připravuji k tomu, abych mohl sloužit a obětovat se pro druhé, a zároveň, abych skrze půst a modlitbu mohl bojovat se svými hříchy a posvěcovat se.

Pro pouštní otce není největším hříchem acedie, nebo smilstvo, ale obžerství. Když si nedokážu odepřít kousek masa nebo něčeho jiného, jak chci bojovat s hříchem? Všichni dobře víme, že půst není jenom o jídle, ale když nemám žádnou postní praxi, není právě jídlo to, kde bych měl začít. Vždyť je přeci tak „jednoduché“ si nevzít maso, nebo něco sladkého:D

Zúčastnil jsem se jednoho tradičního setkání – charismatické obnovy - na podium vystoupila dívka, které bylo asi 20 let, a začala vyprávět svůj příběh:

„Ve svém životě zápasím s čistotou. Dlouho jsem to neřešila, je to přece zcela normální věc.
Až jednou jsem se odhodlala a dokázala vyznat ve svátosti smíření, že mám tento problém a že jsem závislá na pornografii a sebeukájení. Domluvila jsem s knězem, že se budeme společně postit, abych se dokázala svého hříchu zbavit. On se postil nevím přesně jak, ale já pokaždé, když jsem zhřešila v oblasti čistoty, jsem druhý den jedla jenom suchý chléb a pila vodu. Z počátku byly týdny, kdy jsem chleba a vodu měla i 5x týdně. Asi po půl roce jsem zjistila, že nemám problém s čistotou, byla jsem vyléčena, ovšem neznamená to, že se nemusím hlídat nebo si dávat pozor. Půst a modlitba mi pomohli v boji se zálibou v hříchu, v boji se zlým.

Tento příběh, byl pro mne dalším impulsem, zkusit půst použít v boji se svými hříchy a taky jsem se naučil postupně půst za někoho obětovat.

Chtěl bych nás všechny povzbudit, abychom následující postní dobu zkusili prožít jinak než vždycky, abychom se dokázali ztišit a bojovat se svoji hříšností, abychom dokázali nějaký postní úkon obětovat sami za sebe, ale i za ostatní lidi a abychom se skrze půst a modlitbu připravovali a cvičili ve službě, poslušnosti a oběti.

Přeji nám všem, aby půst a modlitba bylo něco, co neodmyslitelně patří k našemu životu katolíka.

Závěrem několik bodů, které mně osobně pomáhají při postní praxi:

modlitba žalmů
obětovat půst za někoho nebo za něco
nebát se při postu myslet i sám na sebe a svoje posvěcení a vytrvání v povolání
nedělat si nic z toho, když můj postní záměr ztroskotá, prostě jít dál

Tak tě budu velebit ve svém životě, v tvém jménu povznesu své dlaně k modlitbě. Má duše se bude sytit jak tukem a morkem, plesajícími rty zajásají moje ústa, kdykoli na tebe vzpomenu na svém lůžku, v nočních hodinách budu na tebe myslet. Neboť stal ses mým pomocníkem a ve stínu tvých křídel jásám. Má duše lne k tobě, tvá pravice mně podpírá.