Život??

Dneska večer přemýšlím o životě. O životě ženy, kterou jsem vždy nazýval svoji tetou, ikdyž vlastně teta nebyla. O životě ženy, kterou jsem znal vždy jen jako usměvavou ženu, ženu, která uměla vzít za práci, která si zažila své za komunistů. Manžel ji zemřel před skoro dvaceti lety, moc si ho nepamatuju. Žije v sousedním domku se svojí dcerou a vnukem. 

Věk postupuje (taky nejsem už nejmladší) a tato žena dnes leží ve věku přes osmdesát let na JIP v Jihlavě. 

V neděli když jsme odjížděl, tak za mnou přišla její dcera a říkala - pozdravuje tě babička a na očích jsem ji viděl slzy. Dnes za ní byla v nemocnici a zase si vzpomínala na mne. Svoji dceru nepoznala, ale vzpomínala na mě. 

Přemýšlím nad tím, čím jsem jí v jejím životě tak obohatil, že vzpomíná právě na mě. Snad tím, že jsem ji vždy pozdravil, vždy pomohl, když bylo potřeba, na Velikonoce, Vánoce a narozeniny jsem na ní nezapoměl. A já si říkám, jak málo stačí v našem životě abychom pro někoho něco udělali, abychom druhého potěšili, abychom dali druhému člověku, ikdyž je mnoho let starší, najevo to, že ho máme rádi, že nám na něm záleží.  

Nemyslím si, že se z nemocnice vrátí domů. Snad ve středu stihnu ještě poslední návštěvu v Nemocnici. Nesu ji teď ve svých modtlibách a prosím Pána, aby ji přijal do svého království. 

Musím říct, že jsem si nemyslel, že mě má tolik ráda.